Podrobný postup naleznete na samostatné podstránce.
Poštolce můžete dát kuřecí, ještě lépe však holubí nebo křepelčí maso, nebo myši, hraboše.. V žádném případě však poštolce nedávejte vepřové nebo rybí maso, jejichž složení by pro poštolku mohlo být osudné. Je vhodné zbavit potravu orgánů, ponechat můžete plíce a srdce, ostatní orgány bývají často zdrojem nákazy, což u oslabeného jedince může způsobit komplikace. Dospělá poštolka, která je v kondici, se s vnitřnostmi obvykle vypořádá bez problémů.
Více informací o potravě poštolek se dozvíte v sekci Chov poštolky v pravém sloupci.
Především pro případ dokrmování zesláblých jedinců mám pro vás tip - výborně poslouží pinzeta spojená s mončičákem. Písknutí mončičáka je velmi podobné písknutí poštolky, kterým vyvolává pozornost mláďat při krmení.
To u mláďat těžko poznat, ornitolog mi tvrdil, že to nejde. Po svých zkušenostech se ale domnívám, že podle tvaru hlavy a kukuče poštolky je možné odhadnout, je-li to samec, či samice. Přijde mi, že samci mají užší, na hoře více zploštělou hlavu a oči (alespoň opticky) více na boku hlavy. Neberte to však jako fakt, spíše jako mou domněnku. Po přepelichání se to již rozpozná poměrně snadno: Viz tato fotka (vpravo samec - šedě zbarvená hlava a ocas, méně černých fleků na peří; vlevo samice – tmavší, s výraznější tmavou texturou).
Jak již víte, poštolky jsou monogamní, tedy pokud nedojde k úmrtí druha, žijí se stejným partnerem celý život. Co se ale stane, když zemře samec, či samice právě v tu nejnevhodnější dobu?
Pokud zemře samice, samec přestane na vejcích sedět a opustí je. S touto jedinou situací ale zkušenosti nemám. V době krmení mláďat, kdy si ještě neumí potravu samy roztrhat, či ji spolknout celou, jsou mláďata odsouzena ke smrti, nebo k lidskému odchovu. Samec jim kořist není schopen naporcovat a nakrmit mláďata, nicméně potravu nosit nepřestane (alespoň zpočátku určitě ne). Jedná se především o prvních 15-20 dnů života mláďat. Je pravděpodobné, že si samec najde novou partnerku a možná ještě v témže roce budou mít rodinu.
Zemře-li samec v době sezení na vejcích, samice bude sedět několik dní sama a volat samce. Na jejím volání je znát, že není něco v pořádku. Několik dní po tom, co přestane sedět na vejcích, v jejich okolí ale stále přespává a je na blízku hnízda, ačkoliv vejce jsou již zastydlá. Má pro tento rok buď smůlu, nebo najde jiného samce a snese nová vejce s novým partnerem.
Pokud jsou v době úmrtí samce již mláďata narozena, samice se bude pravděpodobně snažit je uživit sama. Potravy ale výrazně ubyde a k odchovu všech mláďat bude třeba vaší pomoci.
Na této stránce naleznete několik rad a doporučení, co dělat v různých situacích a několik dalších zajímavostí ze života poštolek.
Další rady naleznete v sekci "Zeptejte se".
1) Poštolku nerušte, na balkón choďte minimálně, to samé platí o pohybu záclony za oknem. Poštolky jsou běžně plaché, nicméně čím dál více jedinců je odchovaných v přítomnosti lidí a tedy jsou na ně do určité míry zvyklí. Pri nutných pohybech v okolí poštolek časem zjistíte, jak je váš pár ochočený. Jsou-li jak samec, tak samice plaší, odletí, jakmile zpozorují pohyb za oknem. Pokud je jedna z poštolek na lidi zvyklá, dovolí vám se přiblížit a třeba i se jí dotknout. V tomto případě ale pozor, je to dravec a má strach. Bez dostatečně tlustých rukavic si s ní nehrajte. Také v takovém případě doporučuji ochranu očí a hlavy (může útočit náletem na hlavu).
2) Sežeňte si dostatek kartónů, čím větší nedělené plochy, tím lépe. Poštolky vám sice nezaneřádí balkon tolik, jako holubi, ale mláďata nadělají pěknou paseku. Postupně se připravte na to, že především po narození mláďat, bude na vašem balkoně velmi rušno a živo a od časných ranních hodin (cca páte hodiny) vás bude budit charakteristické "kli kli kli". Zpět ale k nepořádku. Je dobré ještě před narozením mláďat tu část balkónu, kterou jim chcete poskytnout, obložit kartónem. Lze to potom jednodušše zklidit a vyhodit. Až ale budou mláďata starší, vyskočí i na parapet, čili potom bude i hrazení z kartónu málo... Je dobré udělat z kartónu i barikádu, aby mláďata nemohla spadnout dolů v době, kdy ještě nejsou přepelichaná a mohla by se tak zranit. Později ale stejně na hrazení vyskočí a budou se kochat pohledem na život v ulici.
3) Samice snáší vejce obden. Dokud není snůška vajec kompletní, poštolka na nich sedí minimálně. Docílí tak co nejrovnoměrnějšího vývoje vajec. Jakmile začne sedět, není dobré, aby byla vejce opuštěna na více, než půl hodiny, kdy již hrozí jejich zastydnutí. Osobně jsem vždy umožnil návrat rodičů do patnácti minut - jistota je jistota. Sedí jak samec, tak samice, ikdyž nutno podotknout, že samice je pečlivější.
4) Poštolky se uživí samy, snesou tolik vajec, kolik je právě potravy. Pít nepotřebují, stačí jim voda obsažená v potravě. Může se ale stát, že poslední vylíhlé mládě nebude dostatečně průbojné. V přírodě je potom odsouzeno k úmrtí. Pokud ale nemáte to srdce umožnit přírodnímu výběru konat svou úlohu, můžete mládě dokrmovat. Postačí malé kousky drůbežího masa minimálně třikrát denně. Pokud je mládě velmi osláblé, je problém ho přinutit potravu spolknout, často je nutno ji vyloženě narvat do krku a vyvolat tak polykací reflex. Odměnou vám ale při dostatečném úsilí bude, když po dvou až čtyřech dnech bude malé mládě opět schopno urvat si svůj podíl při krmení samicí a vybojovat si tak své místo na tomto světě.
5) Pokud mládě spadne například o balkon níže a nemáte možnost jej přinést zpět, nic se neděje. Samice o něm dobře ví a bude ho zásobovat potravou a vybízet k letu. Vždy je ale lepší mládě dopravit zpět. Úplně na zem, či do spodních pater by se však dostat nemělo, v takovém případě jej prosím vraťte zpět.
Stávající zákon výslovně zakazuje manipulaci s jakýmkoliv nalezeným živočichem, ať již zdravým či se zjevným postižením či zraněním. Jednoduše řečeno, budeme-li se striktně držet pouze zákona, je-li zvíře v pořádku, rozchodí to, není-li, zdechne.
Budeme-li se však chovat spíše podle svého svědomí, než dle zákona, můžeme se mládě pokusit vrátit zpět do hnízda, ze kterého vypadlo. Poštolka nepozná, má-li v hnízdě o mládě více, nebo méně a bez problémů přijme za své i cizí, podobně staré mládě. Není-li možné ji do hnízda zpět vrátit, zaneste mládě nejlépe přímo do nejbližší záchranné stanice, myslivci, ornitologovi, či zvěrolékaři, či jim oznamte, kde se mládě nachází. Tito lidé by měli vědět, jak se o mládě postarat. Toto samé platí v případě, pokud jste našli zraněnou poštolku (a vlastně jakéhokoliv dravce, či zvíře). Jen pozor, i zraněná poštolka má ostrý zobák!
| Webdesign studio CobraDesign | poradna@postolka-obecna.cz | |
| provozováno na eShopSystem. |