Poštolka obecná(Falco tinnuncullus)

Dobrý den,

Co se týče otázky, kudy se protáhne poštolka a holub ne, tedy, kam se dostane poštolka, dostane se i holub. Jsou to ptáci přibližně stejně velcí a holub dokonce umí i takové letecké manévry jako kolmý let vzhůru i do výšky 10m.

Váš pan farář má ale jinak pravdu. Holubi mají před poštolkami jakožto před dravci respekt a poštolky je dokáží pěkně prohnat. Pokud ovšem ve věži nebo v podkroví kostela jsou holubi již zvyklí hnízdit, nemusí vše být tak jednoduché.

Na rozdíl od sokola stěhovavého, který holuby loví, poštolky holuby pouze zahánějí v období hnízdění z okolí svého hnízda. To platí i pro období, kdy si na podzim vyhlížejí místo pro zahnízdění. Zatímco poštolky hnízdí jednou, zcela výjimečně dvakrát ročně, hnízdí zdivočelí holubi domácí, zvaní “věžáci”” po celý rok. Takže pokud poštolky nesetrvají na místě po celý rok, máte zajištěnu ochranu proti holubům jen přibližně od února do začátku srpna. Pokud poštolky zůstanou po celý rok, nemusí si mimo dobu, kdy cítí potřebu intenzivněji hájit své teritorium holubů vůbec všímat. Pokud se ovšem proháněním holubů jen tak nebaví.

Podpořit poštolky v hnízdění na kostelní věži je ale dobrý nápad. Zatímco holubi se uhnízdí i uvnitř, poštolky preferují při hnízdění místo, odkud mají dobrý výhled a přehled o okolí.

Ideální je proto budka, pro jejíž vletový otvor využijete některý vhodný otvor věže. Pokud je otvor dostatečně hluboký, budka není potřeba; stačí zabednit na vnitřním líci zdi. Budka nebo obdobně upravený otvor by měla mít na přístupné straně dvířka, abyste ji mohli po sezóně čistit. vletový Vletový otvor by měl být co nejvýše, orientovaný na východ, severovýchod nebo jihovýchod stranou převládajících větrů. Střihy” na budku najdete např. zde.

V Německu již od roku 2007 úspěšně funguje projekt Lebensraum Kirchturm, do něhož už je zapojeno několik stovek kostelů. Základní informace s odkazy na německé stránky projektu najdete v češtině zde. Z řady německých kostelů jsou i přímé přenosy hnízdění. I na těchto stránkách bývá někdy publikováno řešení budky, např.: Dettingen nebo Rosenheim. Inspiraci je možno hledat i u nás a to i na hradech a zámcích - např. v Malenovicích, kde je v podtřeší instalována řada budek pro poštolky a pro kavky.

Dobrý den,

Omlouvám se za pozdní odpověď, ale v období, kdy už většina poštolek vyhnízdila, není člověk v poradně již tak ostražitý. Jak vidno z Vaší skupiny Milovníci poštolek na FB, poštolčata již zdárně vyletěla. Obecně by měla vylétnout kolem věku 30 dní, může to být, jak nám sdělil vloni ornitolog z brněnského Ptačího centra až 42 dní. To, že je v období před vyletěním poštolčat vidět samici méně, je zcela normální. Jednak, protože se poštolčat už v tomto období umějí zdárně prát a vehementě se vrhat na přinesenou potravu, se rodiče raději hned po jejím rychlém předání klidí pryč. Jednak se mohou snažit vyprovokovat poštolčata, aby už konečně vyletěla tím, že se s potravou usadí někde poblíž. To, že někde poblíž jsou, je poznat z křiku poštolčat.

Jinak poštolčata mají opravdu tendenci dělat vše společně. Spíš než to, že by starší či vyspělejší čekala na to mladší, mladší se snaží dělat totéž, co ta ostatní. Může tak přecenit své letecké schopnosti a vyletět z hnízda o něco dříve.

Drží se ostatně pohromadě i po vyletění, kdy jim rodiče ještě asi měsíc zajišťují potravu. Poštolčata na ně čekají někde poblíž hnízda a jakmile spatří rodiče, ihned se hlasitě dožadují potravy. V tomto období se mohou, ale také nemusí vracet do hnízda přespávat, pokud si nenajdou něco lepšího. Jak vypadají první samostatné lovecké pokusy je hezky vidět v dokumentárním filmu BBC, na který najdete odkaz zde. Konečně jak se dále vydávají do světa nedávnou zjišťoval např. Výzkum Gordona Riddla (více zde).

Dobrý den,

Vždycky to zkrátka nevyjde. Opuštění první snůšky mohlo mít nejrůznější důvody včetně zmizení jednoho z partnerů. To, že se pak během sezóny vymění, nemusíme vždy bezpečně poznat. Druhá pozdní snůška bývá menší a vejce nemusí být všechny oplozena. Pokud z vajec nic nebude, poštolky to samy poznají. To, že v takových případech sedí na vejcích déle je normální (viz. odpověď na otázku ze 16.7.2017). Nechte to na přirozeném vývoji, bude to tak, pro ptáky rozhodně nejméně stresující. Ostatně přísně vzato obecně pokud má hnízdění pozorující člověk podezření, že se už nic nevylíhne, neměl by vejce odebírat. Kromě toho, že by to při nepřesném pozorování mohlo být předčasné, poštolky ještě většinou samy taková vejce využijí tak, že je zkonzumují.

Dobrý den,

děkujeme za upozornění. Je s podivem, že si tohoto překlepu na stránkách fungujících řadu let nepovšiml dříve. Upozornění bylo z poradny předáno osobám s patřičným administrátorským oprávněním, takže zvukomalebné latinské jméno poštolky obecné se snad vbrzku v záhlaví těchto stránek  dočká odstranění nadbytečného “l” a opravy na “tinnunculus”.

Dobrý den,

To, že poštolky takto dlouho sedí na vejcích normální je. Je jen otázka, zda se z vajec ještě něco vylíhne.

Nevím do jaké míry máte odpozorován začátek sezení na vejcích. Pokud jste délku sezení počítal od prvního vejce, je ještě pravděpodobné, že se mláďata vylíhnou. Poštolka, i když posedává na vejcích již předtím, začne řádně sedět až když se blíží konec snůšky, obvykle na vejci předposledním. Teprve potom začíná inkubace (tj. samička má zvýšenou teplotu, čímž začne vejce opravdu zahřívat a začnou se vyvíjet zárodky). Hřeje samice, menší samec ji střídá, aby v době, kdy se samice vzdálí, vejce nezastydla. Inkubace má trvat cca 28 dní;  v literatuře se uvádí se délka sezení 21-31 dní, ale výjimečně bylo u nás údajně zjištěno i 42 dní.

Poštolky během sezení vejce obracejí, aby se zárodek stejnoměrně vyvíjel a před vyklubáním se z vajec již poštolčata ozývají. Vejce, z nichž se nic nevylíhne, mohou být neoplodněná, mohou zastydnout v průběhu sezení (vejce mohou být zaplavena v prudších deštích a stát neúnosně dlouho ve vodě, pokud např. truhlík nemá odtok) nebo se mláděti nemusí podařit prorazit skořápku. Rodiče na takových vejcích, která jim připadají divná, po určitém čase přestanou sedět, mohou je vyhodit z hnízda nebo zkonzumovat. Než tak učiní, tak to ještě nějakou dobu zkoušejí. Jak dlouho, to záleží také na zkušenosti obou rodičů. Poštolka u vás snesla vejce relativně pozdě, což může znamenat že jde mladý a nezkušený pár nebo o druhý pokus o hnízdění.

Dobrý den,

Pokud mládě z nějakého důvodu uhyne, poštolky, sourozenci nebo rodiče, ho jednoduše zkonzumují. Nejmenší mládě (pokud je nemocné, nemusí to být to nejmladší) v nepříznivém roce při nedostatku potravy může uhynout. Pokud je mezi mláďaty velký rozdíl, přikrmování nemusí pro záchranu toho nejmenšího stačit. Samice se někdy kolem 10 - 11 dne po vylíhnutí většiny mláďat rozhodne, že už na nich nemusí sedět ani v noci a mládě, které má teprve první bílé ochmýření, může jednoduše prochladnout. Samice chrání mláďata v prvních 10 dnech jejich života, kdy ještě nedokáží regulovat svou tělesnou teplotu, také před horkem; zaostalé poštolče pak může doplatit i na přehřátí. Může tak uhynout i mládě, které předtím bylo čilé a bylo řádně krmeno.  Pozdní vylíhnutí může znamenat také to, že mládě bude mít nějaké zdravotní problémy. Rozdíl ve vzrůstu oproti starším sourozencům, který zdravé poštolče dokáže, pokud netrpí hladem, hravě dohnat, se pak výrazně prohlubuje.

Samice v době, kdy už na mláďatech nesedí, může v letech, kdy je to potřeba, začít opět lovit. Nejlepší lov je po ránu a v podvečer; přebytky z lovu i to co uklidí na hnízdě, si poštolky mohou schovávat pro pozdější konzumaci ve skrýších. V době největšího horka, kdy i mláďata jen odpočívají, nemusí se poštolčí rodiče objevit i po několik hodin. Samce i samici ostatně budete vídat čím dál tím méně. Odrostlejším mláďatům (přes 20 dní), která se dokáží sama nakrmit, už jen potravu rychle předají a klidí se z dosahu ostatních křiklounů.

Poštolky, které hnízdí u lidí za okny v truhlících a na balkonech, jsou pořád divoká zvířata. Do jejich života bychom měli zasahovat co nejméně. To platí i o umělém přikrmování. Je to ostatně již v odpovědi na Váš dotaz z 5.7.2017. Ponecháte-li vlastní krmení mláďat na samici a pouze odložíte potravu někam, kde si ji snadno najde, nemusíte se starat o to, zda ty kousky masa (mohou to být i kuřecí srdíčka), jsou moc velké nebo malé. Tímto způsobem byste měli přilepšovat poštolkám pouze tehdy, je-li to nezbytně potřeba a dodávka potravy opravdu vázne. (Příčinou mohou být mimo úhynu jednoho z rodičů i nepříznivé povětrnostní podmínky pro lov - dlouhodobý déšť nebo velmi silný vítr). Poštolčata potřebují pro svůj zdárný vývoj přirozenou potravu. Pokud to přeženete, může samice, která jako inteligentní pták rychle pochopí, kde je snadný zdroj potravy,  přestat lovit. Také samec může omezit dodávku potravy, protože se o ni poštolčata nebudou dostatečně hlásit.

Dobrý den,

Vycházím - li z nejopatrnějšího vyjádření, jehož se mi dostalo dříve od ornitologa, bezpečně přemístit by měla jít mláďata ve věku minimálně cca 25 dní. Nemělo by to být na vzdálenost větší než cca 20 metrů.  Rodiče jsou totiž ochotni krmit mláďata tak, jak průběžně opouštějí hnízdo (činí tak ještě asi měsíc po vyletění). Poštolčata se na tuto dobu připravují tak, že se postupně naučí hlasitě kříčet a mávat křídly, aby na sebe dostatečně upozornila. Jde tedy o to, zda Vaše poštolčata už jsou dost velká a umí se o potravu přihlásit, a jak daleko je balkon, na který jste je dala, od okna, na jehož parapetu se vylíhla. Píšete, že mláďata začínají už mít peří. Z toho ale bohužel mnoho nepoznám. Pokud jsou převážně opeřená jen se zbytky chmýří a balkon je patro níže nebo hned vedle, nemělo by být přemístění problém. Pokud jsou převážně ochmýřená a ještě hlasitě nehulákají na rodiče, bude nejlépe dát je zpět do hnízda na parapet. Pokud se náhodou, i to se může stát, vylíhla na holém parapetu a ne v truhlíku nebo jiné nádobě na rostliny, tak je do takové nádoby dejte. Případně jinak zabezpečte proti vypadení (vysypat většinu hlíny z truhlíku, pokud byl plný; přidat nějakou jednoduchou zábranu, kterou neodfoukne vítr) .

Odpověď: Dobrý den, i když se ukazuje, že ptáci nemají tak špatný čich, jak se kdysi předpokládalo, rozhodně není u většiny druhů o mnoho lepší než u nás lidí. Není tedy potřeba se obávat, že by poštolky reagovaly na pach člověka. Ptáci se čichem také neřídí pokud jde o rozpoznávání mláďat, takže lze vypadlá ptačí mláďata lze bezproblémově vracet do hnízd nebo je umisťovat u náhradnidních pěstounů. To, že je možno se ptačího mláděte dotknout, neberte ale prosím jako návod. Ta nejmenší poštolčata jsou docela křehcí tvorečci a ta odrostejší dovedou pěkně seknout zobákem.

Dobrý den,

Nepropadejte panice. Hlavní je z obav nad tím, co vše se může přihodit, samici zbytečně nerušit a neplašit. Pokud samec nosí potravu (může ji samici předávat i někce v okolí mimo hnízdo a nemusíte ho tedy na hnízdě vidět), samice mláďata pravidelně krmí a po většinou dne a přes noc na nich v tomto věku sedí, není důvod se znepokojovat nad osudem mláďat. Samice kryje mláďata do věku cca 10 dní, protože dokud mají pouze první bílé ochmýření, nejsou schopna regulovat svoji tělesnou teplotu. Musí je tedy chránit před zimou nebo před přílišným teplem. Sama nejlépe ví, kdy a na jak dlouho se přitom může vzdálit. To, že se vzdálila na více než půlhodiny z posledního vejce, nemusí být rovněž pro vylíhnutí posledního mláděte nijak fatální. Samice ostatně pozná, zda se z vejce něco vylíhne a i podle toho se chová.

Pokud samice nemá dostatečný přísun potravy pro mláďata od samce, můžete jí pomoci tak, že jí přilepšíte nějakým tím kouskem libového kuřecího nebo hovězího masa. Kousky masa se doporučuje obalit do zvířecích chlupů a přidat drcené skořápky nebo sépiovou kost. Dají se sehnat i myší holátka, myši nebo vyřazená jednodenní kuřátka. Takovou doplňkovou potravu v případě, že samice je v pořádku a o mláďata se stará, nepodáváme mláďatům, ale necháme samici, aby mláďata nakrmila sama. Můžete ji nechat v době, kdy je pryč, někde, kde si jí po návratu všimne. Samice by si Vás totiž neměla zafixovat jako snadný zdroj potravy. Je potřeba rovněž to s přikrmováním nepřehánět co do množství. Jeden nebo dva kousky masa velikosti myše denně na přilepšenou v tomto věku úplně stačí.

Jinak plně nahradit poštolčatům péči rodičů bez patřičných znalostí, vybavení a zázemí nemůžete; to je opravdu věcí odborníků. Pomoc nejbližší záchranné stanice by bylo nutno vyhledat také, pokud by mláďata skutečně ztratila matku v době, kdy má ještě na nich sedět, v prvních 10-11 dnech jejich věku. Samec jim sice nepřestane nosit potravu a mohdy je dokáže i nakrmit, ale bude mít problémy s tím je zahřívat nebo chránit před horkem. Ale nic takového, jak předpokládám a doufám, u Vás nehrozí.

Odpověď: Po mailové komunikaci mimo poradnu na téma zda poštolčata patří či nepatří do záchranné stanice, doplňujeme prozatímní konec příběhu, jak ho popsala sama paní Klára:

Dobrý den,

tak příběh SNAD bude mít dobry konec! Poštolčata před chvílí odjela autobusem do Thessaloniki.
Ale to, co předcházelo, už nechci znovu prožívat.
Muž mi poštolky přinesl ve středu večer, noc strávily v přepravce v kuchyni. Hned druhý den ráno jsem jim pod střechu domu připevnila boudu z přepravky a kartonové krabice, a protoze nelétala, tak tam celý den seděla a já je chodila krmit, no spíš jsem cely den seděla na stráži před domem a jen se ozvala, tak jsem je krmila.
V sobotu ráno starší poštolče vzlétlo a namířilo si to do 2. patra sousedního domu, nezvládlo dolet a po zdi se svezlo na balkon v přízemí. - Chodím na procházky se psy, ale pouze po cestách, do vysoké trávy bych nevlezla ani omylem, přece jen zmijí je tady mnohem víc než v Česku. Kvůli poštolce, abych ji z toho balkonu zachránila, jsem musela ten dům oběhnout zezadu a tak hadi ne-hadi, škorpioni a jiná havět a trny ne-trny jsem překonala 20 metrů vysoké trávy jen v pantoflích a poštolku odchytla a donesla ji zpět domu.
Protože bylo 40-tistupňové vedro a poštolky viditelně strádaly, přenesla jsem je do domu a posadila na polici (starší mládě se snažilo létat i tam), večer jsem je znovu přestěhovala do boudičky pod střechu a zakryla kartonem, aby je v noci nechytla sova nebo kočka. To stejné (bez útěku) se dělo i v neděli. V mezičase jsem na internetu hledala všechny dostupné informace. Vždy před krmením jsem jim pustila video z youtube https://www.youtube.com/watch?v=13IwnnHXRTc

V pondělí ráno jsem boudičku odkryla a než jsem jim donesla jídlo, starší mládě mi uletělo opět na sousední dům, ale tentokrát na střechu, po chvilce ze střechy na sloup, pak přeletělo nade mnou na další sloup a pak BYLO PRYČ. Už od rána foukal vítr, ale naráz se změnil (což je pro Řecko typické) ve vichřici, která převracela kontejnery na odpadky.
Druhé mládě jsem opět přenesla do domu na polici a v různych intervalech jsem chodila ven s tabletem, pouštěla jsem video z youtube a pozorovala okolní domy a stromy dalekohledem a NIC.
Vítr vál tak, že i ostatní ptáci měli co dělat.
Střídavě jsem brečela a nadávala a chtěla zabit manžela, že poštolky nenechal tam, kde byly.
Nakonec jsme se domluvili s http://drasi-agriazoi.gr/ , že jim dalšíi den ráno zbylé mládě pošleme.
Večer jsem hledání vzdala a protože vítr nepolevoval, druhé poštolce jsem nechala na noc na polici.
Nasledovala noc plná vyvrácených stromů a mrtvých ptáků.
Ráno jsem nemohla dospat, ještě před šestou jsem s kávou a tabletem vyšla před dům a začalo voláni z youtube nanovo. Dalekohledem už jsem nesledovala, nedoufala jsem.
Po slabé hodince jsem šla dovnitř, vytáhla jsem okenice, druhé mládě se probudilo, tak jsem ho nakrmila. Pak se začal probouzet zbytek rodiny a v 8 hodin jsem šla otevřít bránu, aby mohl vyjet syn do práce.......... a co nevidím........POŠTOLKA SEDÍ ZPĚT V BOUDIČCE!!!!!!! Tolik radosti už jsem dlouho nezažila!!!
Pak už to šlo rychle: telefon do záchranné stanice, telefon na autobusové nádraží, krabice ze supermarketu, ještě udělat dírky na vzduch, spousta slz a šťastnou cestu!!!!
V teto chvíli jsou ještě na cestě, ale během dne zavoláme, aby jsme věděli, jak tu cestu poštolky zvládly a během týdne se muž urve z práce a pojedeme se tam podívat.

Dobrý den,

To je dobrá zpráva, že je samice v pořádku a stará se.

Ptačí rodiče se opravdu mohou snažit lákat mladé, aby opustili hnízdo tím, že jim nosí potravu někam poblíž. Poštolčí mláďata ale nemusí rodiče většinou k létání nijak nabádat, samo je to láká do světa. To se děje, až už jsou mláďata vzletná, zcela opeřená. Tzn. od věku 27 dní; na balkoně mají obvykle dostatek místa pro letecký trenink, takže vylétávají později, když je jim 30-35 dní. Ještě další měsíc se pak zdržují v nejbližším okolí hnízda, zdokonalují si letecké dovednosti a rodiče jim stále nosí potravu. Hlásí se o ni hlasitým křikem a máváním křídel. Mladé poštolky pak spíše rodiče pronásledují s žadoněním o potravu, takže je rodiče někdy musí na konci onoho dokrmovacího měsíce zahnat.

Dobrý den,

Na dálku těžko ze zaslaných informací říci. Je možné, že se samici opravdu něco přihodilo, ale také možná nesledujete hnízdo tak podrobně a mohly Vám její návštěvy u mladých uniknout. Nepíšete bohužel, jak velká mláďata jsou. Ale pokud vyskakují ven z květináče ležícího na podlaze balkonu, už asi nebudou nejmenší. Obecně čím větší poštolčata jsou, tím méně času s nimi rodiče tráví. Poté co je mláďatům více než 10 dní, nemusí už na nich samice sedět a může začít vzdalovat a podle potřeby lovit. Pokud je málo potravy, může být pryč i poměrně dlouho. Také samec jí kořist nemusí předávat na hnízdě; to, že ukrývá kořist ve skrýších v okolí hnízda, není nic neobvyklého. Pokud samec přinese kořist v době, kdy jsou mláďata na hnízdě sama, tak jim ji nechá, když se o ni aktivně přihlásí. Pokud se mláďata o potravu nehlásí (nemají hlad nebo jsou naopak hlady nebo nějakou nemocí už apatická), je docela přirozené, že kořist zase odnese a schová. Naopak i menší žadonící mláďata dokáží samce vyprovokovat k tomu, aby je nakrmili. Pokud jsou mláďata hladová, tak se dokáží o potravu opravdu vehementně hlásit, ve vyšším věku, když už je jim přes 20 dní, i hodně hlasitě. V tom věku se už pomalu dokáží i sama nakrmit (nejprve myši polykají, později si je už umí i natrhat).

Máte-li pouze 2 poštolčata a jsou dostatečně velká, samec by měl situaci zvládnout, i pokud se samici něco přihodilo.

Chce to hlavně zachovat klid a snažit se pořádně odpozorovat (aniž byste rodiče plašili), co se vlastně děje a jak se poštolčata vzhledem ke svému věku chovají. Pokud jim již podrůstá opeření nebo mají již jen zbytky ochmýření, jsou převážně sama, ale jsou čilá, není důvod se znepokojovat. Přitom to, že část horkého dne napůl prospí rozplácnutá na zemi ještě neznamená, že by jim něco chybělo.